Menu:

 

 
Odkazy:

arrow Bokomara
arrow Folk a country
arrow Folk time
arrow Radio Proglas
arrow Gedy sound
arrow Studio Kopce
arrow Tom Bowling trio

 

 

  
Rozhovor pro Trebicnews                                      <<< zpět

Písničkář Pavel Pokorný. Do povědomí posluchačů vstoupil v posledním roce poměrně razantně, když úspěšně vystoupil na několika pražských festivalových scénách, či se jeho klip objevil ve vysílání veřejnoprávní televize. A pak také stojí za stále oblíbenějším minifestiválkem Folkový špíz, který dvakrát ročně probíhá v Náměšti nad Oslavou. Do Třebíče přivedl řadu známých písničkářů, ať to byli Pepa Streichl, Petr Rimský, skupiny Bokomara, Barel rock a další...
Pavel Pokorný přitom stále chystá nová překvapení. V sobotu 8. dubna pokřtí v Náměšti nad Oslavou druhé cédéčko, a to je důvod k ohlédnutí.

Jak bys srovnal první a druhé CD?

První CD Noční telefony jsem vydal před dvěma lety a nahrál jsem si ho na kytaru sám, s foukací harmonikou, a bylo více akustické a písničkářské. Druhé CD se jmenuje Pokoj pro hosty. Je napůl písničkářské, s kytarou a foukací harmonikou, ale využil jsem tam i spoustu svých kamarádů a lidí, kterých si vážím, a kteří mi pomohli. Takže některé písně jsou opravdu v kapelovém aranžmá.

Na koho se tedy můžeme těšit na nové desce?

Natáčel jsem ve dvou studiích, pár písní u Luboše Javůrka v Kobeřicích za vydatné pomoci skupiny Bokomara, Radka Maříka na kytaru, Hynka Tecla na baskytary, Pavla Plcha na percuse, Michala Kulhánka na akordeon, Petry Václavíkové na flétny, Jardy Matějů na saxofon a samozřejmě právě Luboše Javůrka na foukací harmoniku. Zbytek v Praze u Bohouše Zatloukala, což je rockový kytarista skupiny Jasná páka, anebo také hrával s Lubošem Pospíšilem. Tam mně vypomohli například Adam Jindra z Fru Fru na kontrabas, na bicí a percuse Miloš Dvořáček, Martina Trchová mně tam nazpívala dvě písničky, Michal Aron nahrál dvanáctistrunnou kytaru, Bohouš Zatloukal vypomohl na elektrickou kytaru, Honza Jeřábek na violoncello či Petr Matoušek na příčnou flétnu.

Jaký je rozdíl v dramaturgii obou CD?
(Pozn. red.: Tady Pavel Pokorný ovlivněn prostředím infocentra v třebíčské Zadní synagoze, kde rozhovor vznikl, zahloubán zapomněl, na co se ptám, otázku jsem musel zopakovat.)

Po dvou letech od vydání prvního, mám tady více hostů a jsou zde novější písně, ale sáhl jsem i do starých zásob, protože díky kapelovému aranžmá jsem si dovolil zařadit písně, které jsem kdysi hrával s kapelou, ale v nové úpravě. Sám bych je jako písničkář nehrál, tak jsem využil této možnosti.

Autorsky se podílí více lidí, proč? Z nedostatku vlastní tvorby?

Ne, ne. Na prvním CD také nebyly všechny písně moje, ze čtrnácti bylo
jedenáct autorsky mých, a tři byly od různých kamarádů. Ale tady na tom CD, protože jsem chtěl, aby bylo pestré, tak většinu muziky jsem sice složil já, a zhudebnil jsem jednu báseň od Františka Gellnera, ale dva texty jsem kdysi dostal od Mirka Illy, což byl dávný textař Bokomary, a jednu píseň jsem si vypůjčil od Luboše Javůrka s textem Milana Jablonského. Takže je to velmi pestré. Autorsky i hudebně.

Budeš pokračovat v trendu, kdy se na koncertech neprezentuješ jenom sám, ale spolupracuješ s dalšími muzikanty?

Mám jakousi dohodu s Bokomarou, že mně občas vypomohou na koncertech. Hodně lidí, kteří se podílí na novém CD, mají zájem se mnou vystupovat i živě, pokud to bude jenom trochu časově možné. Ale zůstávám písničkářem s kytarou a foukací harmonikou.

Žádný unik ke kapele?

Ne. Cíleně rozhodně ne. Nebráním se tomu - je to příjemné osvěžení, ale budu sám za sebe jako písničkář, většinou.

V poslední době jsme tě slyšeli také v různých duetech.

V některých písních se hodí dívčí zpěv, ale cíleně jsem spolupráci s nikým nenavázal. Párkrát jsem zpíval s Andreou Ošmerovou, občas vystupujeme společně s Hankou Hložkovou, a taky s Martinou Trchovou, která mně vypomohla zpěvem ve dvou písních na novém CD. Když se potkáme, také se mnou zpívá, což je příjemné. Moje písně ale nejsou typické duety, to jen někdy to podbarví dívčí hlas.

Stále skládáš v noci?

Potřebuji atmosféru. Člověk když chodí a má oči a uši otevřené a vnímá
okolí, pochytí jisté impulsy a nápady, ale do písní se to ve mně přetavuje většinou v noci. Ale někdy už se raději vyspím, takže jsou i písně, které vznikají přes den.

CD je pěkná věc, máš z něj jistě radost. Jeho příprava prý ti ale také
vzala něco ideálů?

Natáčení ve studiu bylo velmi příjemné, setkal jsem se se zajímavými lidmi a kamarády. Další věci kolem jsou docela stresující. Vyřizování a podobně. Přesto ale, už také proto, že jsem písničkář, stále budu sám za sebe. To je poučení.

Pořád vyznáváš volnost? Vzít kytaru a vyrazit vlakem?

Ano. Pořád mě to drží. Teď jsem hodně jezdil autem, a tak mě to jen tak s kytarou docela láká.

Kdys jel vlakem naposledy?

To nevím, asi někdy na podzim z Prahy. Ono to tak moc dobře nejezdí, a při těch cenách! Jezdím i autobusem, ale teď po tom všem vyřizování mě vlak docela láká! Jen tak.

Pronikáš úspěšně do rádií, do televize. Zvažuješ třeba profesionální
dráhu?

V žádném případě.

Budeš hraní a zpívání stíhat?

Zatím to stíhám, ale...

Křtít se bude v Náměšti nad Oslavou. Co dál?

Nevím. Ale doufám, že se konečně pořádně vyspím! Jinak mám v diáři nějaké koncerty...

CD je na světě. Za kolik ho zájemci pořídí?

Stojí dvě stovky.

V současné době tě mohou lidé slyšet v hitparádě ČRo Region 87,9 Mhz. Jak si vedeš?

Hitparáda bývá v pátek, lidé mohou přispět svým hlasem, za který předem děkuji! Není to, myslím, špatné.

Zpátky ke špízu, jak dlouho už existuje?

Každého půl roku na jaře, od podzimu roku 1999 také na podzim, tedy
podvanácté. Z toho počtvrté v Náměšti nad Oslavou. Předtím býval v
Třebíči.

Vrátí se někdy do Třebíče?

To je trochu problém. Samozřejmě, mě jako Třebíčáka mrzí, že když natočím CD, a musím ho křtít v Náměšti nad Oslavou. Ale bohužel, tady pro to nebyly podmínky. Ale samozřejmě bych rád jednou křtil nové CD v Třebíči. Přestože v Náměšti nad Oslavou, která je městem s folkovou tradicí, kde se o nás výtečně starají a mají nás rádi, se nám dobře hraje. V Třebíči ale hraji také poměrně často, ať už v čajovně katolického gymnázia nebo ve Studiu Kopce.

(Pozn. red.: Zapomněl jsem další otázku, kterou chci položit. Pavel měl
nezřízenou radost.)
Někteří lidé si CD koupí, jiní zkopírují. Co bys těm druhým vzkázal?

To je těžké.

Právě to mě zajímá!

Jsou to dvě strany jedné mince. Já jsem si CD vydal sám, sám jsem si
zaplatil studio, sám jsem si zaplatil výrobu.

Ano, ale ten nosič máš přihlášen k ochraně autorských a vydavatelských práv.

Proto bych byl raději, kdyby mě lidé podpořili a chtěli tu muziku
poslouchat, a CD si koupili. Aby to ale nebrali, že na někom chci
vydělávat, spíš, že mně tím pomohou vrátit ty náklady. Ale na druhou
stranu vím, že spousta lidí si to přepálí. A těžko se na ně zlobit, když
jsou to třeba ti, co nemají právě peníze. Myslím, že dvě stovky nejsou
tolik, a byl bych raději, kdyby si to kupovali, než přepalovali, ale tomu
se nikdo neubrání.

Dá se tedy říci, že pořád pro tebe má větší hodnotu skutečnost, že si tvou muziku lidé poslechnou? Že se jim bude líbit, a poslechnou si tě rádi?

(Povzdech) Všechno dneska něco stojí, a lidé díky těm kulturním pořadům v televizi a podobně mají pocit, že za nimi všechno přijde zadarmo až do chalupy. Proto kultura někdy vypadá, jak vypadá. Kdo si to tedy chce koupit, budu rád, kdo si to přepálí, tomu hlavu neutrhnu.

                                                                                František Jůza