Menu:

 

 
Odkazy:

arrow Bokomara
arrow Folk a country
arrow Folk time
arrow Radio Proglas
arrow Gedy sound
arrow Studio Kopce

 

 

  
Rozhovor (MFD 24.6.2009)                              <<< zpět

Třebíč - Muzikant Pavel Pokorný, profesí prodavač, v současnosti zahradník, mluvil s MF DNES před blížícím se Country festem, na němž bude mít tuto sobotu dokonce dvě vystoupení. Kytarista a zpěvák v domácím prostředí na nádvoří třebíčského zámku zahraje od 12.30 a 14.10. (O druhém ročníku přehlídky s bohatým doprovodným programem ve stylu western a country se dozvíte více na stránkách pořadatelů www.mkstrebic.cz   základní vstupné pro dospělé stojí v předprodeji 190 Kč.)

* Jak a kdy jste se dostal k muzice? Měl jste nějakého učitele?

Muzika si v mém životě našla místo sama, už kdysi v mládí. Jezdili jsme se Sokolem na tábory a večer se vždycky hrávalo na kytary a zpívalo u táboráku, což mně samozřejmě učarovalo. Ve čtrnácti letech jsem potom zkoušel první akordy. Ale protože jsem tenkrát ještě žádnou svoji kytaru neměl, půjčoval jsem si ji různě od kamarádů a zároveň se od nich snažil naučit a odkoukat, jak vlastně hrají. Na tu dobu vzpomínám velice rád, pamatuji si, jak mi vůbec nešly poskládat prsty do akordu a jak jsem je měl otlačené od strun. Ale když jsem se pak naučil první píseň, Žalmanovu Kdyby tady byla taková panenka..., věděl jsem, že hudba i kytara pro mě budou v životě znamenat hodně.

* Kdo z muzikantů vás inspiroval v počátcích, kdo vás inspiruje nyní? Kdo ze světových, kdo z českých?

V počátcích mě inspirovala celá česká folková scéna, od Žalmana přes Wabiho Daňka, Nedvědi, hodně jsem se snažil naučit písně Jarka Nohavici, Vlasty Redla, později jsem zjistil, že existuje jakýsi Bob Dylan, kterého jsem si velmi zamiloval. Svoje písně jsem se pokoušel skládat od nějakých šestnácti let, veřejně jsem začal vystupovat ale až ve třiadvaceti letech. A to ještě ne sám, ale se svojí první kapelou, která se jmenovala Demolice.

* To byl takový zvláštní slepenec“, vy jako folkový muzikant a dva rockeři. Jak jste se dostal k tomu, že jste začal hrát sám.

Potom jsem se přes různé příležitostné sestavy a duo s houslistou Jardou Burianem propracoval k tomu, že jsem začal vystupovat jako písničkář.

* Jakému druhu nebo žánru, stylu hudby fandíte? Který rád posloucháte, který naopak je váš neoblíbený?

Mám rád folkovou hudbu, velmi rád mám písničkáře, snažím se poslouchat hudbu, která mě něčím osloví a zaujme. Takže je mi jedno jestli je to rock, jazz, trampská hudba, blues nebo swing. Co nemám rád je komerční hudba a nic neříkající pop, kterého je bohužel všude kolem nás tolik, až to člověka i obtěžuje.

„Muzika si u mě našla místo sama“

V rozhovoru před sobotním Country festem hovoří třebíčský písničkář o svojí tvorbě a práci i o hudebním přátelství

Pokračování ze str. C1

* Osobní setkání... S kterými folkovými muzikanty se kamarádíte?

Na mojí hudební cestě jsem se potkal s celou řadou zajímavých muzikantů. Mám rád ostravského bluesmana Pepu Streichla, kterému myslím vděčím za hodně. Luboš Javůrek a kluci z Bokomary mi pomáhali s natáčením mého CD Pokoj pro hosty. Mám kamarády ale i v nefolkových vodách mezi ně patří Adam Jindra z Fru Fru nebo bubeníkMiloš Dvořáček.

* Které festivaly máte rád jako host, nebo účinkující?

Mezi moje oblíbené patří festival Folkomín, a různé, spíše menší, festiválky, kde k sobě diváci i účinkující mají blíž. Také se velice těším na sobotní Country fest v Třebíči.

* Letos jste postoupil na Portu do Ústí nad Labem... Připomeňte něco zajímavého z regionálního kola.

Na oblastním kole v Hříběcím u Horní Cerekve jsem byl mile překvapen připraveností pořadatelů, příjemně zaplněným sálem a pohodovou atmosférou. Ze soutěžních kapel se mi líbily 4 zdi, H-quartet, Vláďa Langer a písničkář, který si říká R. one Czech. A samozřejmě koncert hostí Luboše Hrdličky a Tomáše Linky s kapelou Přímá linka.

* Je tento postup v autorské Portě vaším největším ve vašem dosavadním hraní?

Nějaké úspěchy už za sebou mám, ať jsou to vystoupení v rádiích nebo televizi, různá ocenění z festivalů, takže se nedá říct, že by tento postup byl pro mě největším úspěchem, zároveň mě ale těší, že se moje vystoupení a písně porotě líbily a že jsem zaujal.

* Jaké písničky z vašeho repertoáru sklízejí chválu publika?

Na Portu jsem postoupil díky písni Černá múza. Zmých dalších, které jsou myslím divácky oblíbené, to jsou například tyto: Samoty, Daniela, Tma, Bludné kruhy, ale i jiné...

* Představte, prosím, stručně svoji doposud vydanou diskografii.

Kromě nějakých demo-nahrávek jsem vydal vlastním nákladem dvě CD. Noční telefony (2004) jsou písně nahrané převážně s kytarou a foukací harmonikou, s minimem hostů: Tomáš Macek kontrabas, Jitka Švédová zpěv. U svého druhého CD Pokoj pro hosty (2006) jsem se nechal inspirovat spíše kapelovým zvukem. Pozval jsem si celou řadu hostů, kamarádů a lidí, kterých si vážím: Luboš Javůrek a Bokomara, Jarda Matějů, Miloš Dvořáček, Martina Trchová,MichalAron a další...

* V roce 2007 vznikl v produkci Zdeňka Vřešťála zajímavý projekt s názvem 50 miniatur...

Jedná se o CD, na kterém je nahráno padesát převážně krátkých písní padesáti různých autorů a interpretů: Neřež, Samson Lenk, Jiří Schmitzer, Jarret, Ebeni, Xavier Baumaxa a další... Na toto CD jsem dostal příležitost natočit svoji píseň Tma.

* Chystáte tento rok ještě nějaké hudební novinky?

I když nepatřím mezi písničkáře, kteří svoje písně chrlí jednu za druhou, přesto se pořád snažím pracovat na nových. Doufám, že až nastane vhodný čas a okolnosti, podaří se mi třeba natočit nové CD.

* Co vaše současné zaměstnání? Naplňuje vás? Inspiruje vás pro hudební tvoření?

V současné době pracuji u jedné zahradnické firmy sázíme stromy a keře. Práce je to příjemná a zajímavá, zároveň ale také pro mě časově velmi náročná s mým hudebním koníčkem se to někdy slučuje velmi obtížně. No ale něco člověk přece dělat musí, a práce je to dobrá.

* Podnikl jste soukromou, ale i písničkářskou pouť po Austrálii... Kdy to bylo?

Od podzimu 2007 do jara 2008 jsem pobýval v Austrálii. Byl jsem tam sice soukromě, ale díky různým šťastným náhodám jsem tam začal hrát s kapelou irskou muziku. Hrávali jsme v Adelaide v Irském klubu. Snažil jsem se vystupovat i sám jako písničkář, se svými písněmi zpívanými v češtině příležitostně jsem vystupoval v různých klubech; a dokonce se mi podařilo odehrát několik recitálů na největším folkovém festivalu v Canbeře.

* Vaši příznivci a známí vás znají rovněž jako organizátora oblíbeného festivalu Folkový špíz...

7. listopadu 2009 bude Folkovému špízu deset let! Na konci roku 1999 jsem si vymyslel původně jednorázový koncert s názvem Folkový špíz. Ten nápad se zalíbil, takže se od té doby koná festival pravidelně dvakrát ročně, vždy na jaře a na podzim dříve v Třebíči, nyní v Náměšti.

* Pavel Pokorný cesta písničkáře Narozen 23. března 1974 v Třebíči. Vyučen prodavačem potravin. Přehled zaměstnání: prodavač, pošťák, barvič ponožek, obsluha čerpací stanice, zahradník a další. Na kytaru hraje jako samouk od čtrnácti let. Vydaná alba: 2004 Noční telefony (CD), 2006 Pokoj pro hosty (CD). Úspěchy: Kromě hraní v klubech vystupuje i na festivalech; jeho písně uslyšíte i v rádiích; v televizi byl vidět na programu ČT, TV Óčko. V roce 2007 se spoluúčastnil na CD s názvem 50 miniatur pod producentským dohledem Zdeňka Vřešťála. Na přelomu let 2007 a 2008 hrál při půlročním pobytu v Austrálii na National folk festivalu v Canbeře. V roce 2009 postoupil na Portu do Ústí nad Labem. osobní webové stránky: pavelpokorny.wz.cz

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - českomoravska vrchovina